Syntax infinitivů | expl 159, 160

A) constructus

může vyjadřovat předmět (jako v češtině),
např.: וַתּאֹמֶר שָׂרָה צְחֹק עָשָׂה לִי אֱלֹהִים (I řekla Sára: Bůh mi dal se smát.)
- často ve spojení s modálními a vztažnými slovesy
- často s předložkou לְ
může vyjadřovat příslovečné určení (s předložkou):
- předložka לְ → VVPuÚčel nebo finální (CO JE FINÁLNÍ VAZBA?),
  např. וַיֵּצְאוּ לָלֶכֶת אַרְצָה כְּנַעַן (a vytáhli, aby šli do země Kenaán)
- předložka בְּ či כְּ → VVPuČ; často spolu s tvary וַיהִי nebo וְהָיָה;
  např. וַיְהִי בְּשַׁחֵת אֱלֹהִים את־הָעִיר (i stalo se, když Bůh vyhlazoval to město...)
- předložka מִן → opisuje negaci (moc nechápu - DOPLNIT)
- mohou být i jiné předložky, význam je srozumitelný z významu dané předložky

B) absolutus

náhrada imperativu,
např. זָכוֹר אֶת יוֹם הַשַּׁבָּת (pamatovat na den šabatu)
figura etymologica: zdůraznění (emfatický výraz) zopakováním
- před sloveso v určitém tvaru je položen infinitiv, takže dané sloveso zazní dvakrát („jazykové pukrle“ :-))
- např. שָׁמוֹר תִּשְׁמְרוּ אֶת־מִצְוֹת יְהוָה (bedlivě ať zachováváte příkazy Hospodinovy)
- např. BKr leckdy překládá doslovně – to je kalk, v češtině nesmysl
trvání, stupňování či komplexní průběh dění,
např.: וַיִּסַּע אַטרָם הָלוֹךְ וְנָסוֹעַ הַנֶּֽגְבָּה (i táhl Abram, chozením a tažením do Negevu)
předmět příslovečného určení
výčty, katalogy činností